V roce 1988 jsme se vypravili do Rumunska poznat provoz na několika lesních železnicích. Inspirací pro nás bylo několik článků, které uveřejnil časopis Železničář a zkušenosti kolegů, kteří již rumunské lesní železnice navštívili. Rastolita leží mezi stanicemi Deda a Toplita severozápadně od Brašova. Výchozím bodem úzkorozchodné lesní železnice do pohoří Caliman je pila u železniční stanice CFR. Do areálu pily vede ze stanice CFR normálněrozchodná vlečka. Údolí říčky Mures je ráno ponořeno do mlhy, kterou ještě umocňuje dým z parní lokomotivy CFF 764.437. Je půl sedmé. Schází se první dělníci. Od strojvedoucího se dovídáme, že vláček vyjede asi v 7.00 hodin. Lokomotiva posunuje v areálu pily a sestavuje vlak. Za řadou prázdných oplenových vozů je vůz vrchovatě naložený senem a několik gravitačních drezín. Na jednu drezínu ukládáme krosny a usedáme po vzoru ostatních. Hvizd parní píšťaly a souprava se dává do pohybu. Projíždíme osadou Rastolita, která se rozkládá na obou březích říčky Mures. Tuto nevelkou vodní překážku úzkorozchodka překonává po ocelovém příhradovém mostě. Vjíždíme do údolí říčky Rastolita. Ranní mlha ustupuje, čeká nás pěkný letní den. Kromě trati vede údolím také prašná cesta. Lokomotiva hravě zdolává stoupání 15 promile a po 10 km jízdy zastavuje na odbočce Secu. Zde odbočuje trať do doliny Mijloc. Jsme uprostřed smrkových lesů. Po doplnění zásob vody a písku se vlak dává do pohybu. Po 4,5 km jízdy zastavujeme na další odbočce. Zde odvěšují vůz ze senem a vlak se opět rozjíždí. Jeho cílem je 3,5 km vzdálené nákladiště v dolině Scurtu. Po počátečním rozjezdu lokomotiva ztrácí rychlost. Stoupá metr po metru. Vjíždíme do překrásného horského údolí. Kromě dvou pásů kolejnic vzdálených od sebe 760 mm zde bublá potůček. Dráha překonává táhlé stoupání téměř 60 promile. Jsou chvíle, kdy je na plíživém pohybu vlaku znát každý zdvih pístu parního stroje. Všude je plno páry – lokomotiva není právě v nejlepším technickém stavu. Konečně dosahujeme stanice Scurtu. Jsme asi 2 km od odbočky, ale výškový rozdíl, který vlak překonal, je úctyhodný. Lokomotiva zastavuje, aby dobrala vodu. Následuje krátký posun pomocí lana a vlak pokračuje až k nákladišti pod hlavním hřebenem pohoří. Dolů sjíždí samospádem několik vozů ložených kulatinou. Jsou brzděny dvěma brzdaři, kteří k jízdě musí mít notný kus odvahy. Plni zážitků scházíme po trati k odbočce Secu. Zde se dovídáme údaje o síti zdejší úzkorozchodky. Hlavní trať byla postavena v roce 1928. Podle podmínek k těžbě dřeva se buď dostavovaly nebo rušily odbočky. V letech 1970-72 byl zrušen pro sesuv půdy úsek podél řeky Tihu. Přepravu dřeva z této doliny obstarávají nákladní automobily. V letech 1976-78 byla zrušena 7 km dlouhá odbočka údolím Brad z důvodu vytěžení dřeva v této oblasti. V létě 1988 provoz zajišťovaly dvě lokomotivy CFF 764.467 (Resita 1207/1956) a 764.437 (Resita 1142/1954). Neprovozní zde byl stroj 764.320 (Budapešť 5281/1942). Dřevo se přepravovalo na oplenových vozech. Při větší očekávané přepravě osob byl do vlaku zařazen osobní vůz. Prakticky vždy byla na konci vlaku zařazena gravitační drezína. Provoz na lesní železnici v Rastolitě, stejně jako na většině ostatních lesních železnicích CFF, byl již před lety zrušen. Skončila tak možnost zažít romantiku parní lesní železnice v hlubokých údolích pohoří Caliman.