Titul foto Titul foto
Kontakt na vydavatele:    E-mail: ludek.cada@tiscali.cz    tel.: +420 728 567 329
MENU ☰
MAGAZÍN
< ZPĚT NA PŘEHLED ČLÁNKŮ
Paroplavba na Vltavě a Labi Luděk Čada - 11.11.2013

V roce 1841 vyplul na Labe první český parník „Bohemia“. Pak ho následovala celá řada dalších jak osobních, tak nákladních parníků, z nichž některé představujeme na historických záběrech z vlastní sbírky. Plavba parníkem po Vltavě a Labi se stala po otevření železničních tratí záležitostí spíše pro romantiky, dobrodruhy nebo jako cíl rodinných či školních výletů. Dodnes tuto atmosféru můžeme u nás zažít při plavbě na dvou historických českých parnících Vyšehrad a Vltava, které byly v září 2013 vyhlášeny kulturní památkou. Ještě lepší příležitost pro svezení historickým parníkem nabízí flotila parníků v blízkých Drážďanech. Do roku 1925 nás vrací ministerský rada a přednosta čs. plavebního úřadu Zd. Schwarz, svojí knihou Plavební dráha Vltavy a Labe z Prahy na hranici. Předkládáme zkrácenou kapitolu III. Popis trati po stránce zeměpisně-geologické. Je zajímavé sledovat jak se obě řeky i jejich okolí za těch téměř 90 let změnily...

Těžko věru rozhodnouti, kdy výlet po této řece jest nejvíce doporučitelný: zda, v květnu, kdy četná údolí jsou slita v jedinou zahradu hýřící bílými a růžovými květy či v létě kdy čistý, průzračný vzduch umožňuje výhledy přes lány zlatého obilí až k modravým pohořím na horizontu či na podzim, kdy stromoví na stráních obléká svůj rudý, slunkem zlacený háv nesčetných nuancí a kdy vůně senoseče se střídá s vánky prosycenými dechem čerstvé orné půdy neb syrového dřeva.

Nuž vstupme na parník „Pražské paroplavební společnosti“, který zprostředkuje spojení Prahy s Mělníkem ústí Vltavy do Labe. Loď odjíždí z přístaviště na pravostranném nábřeží Palackého a jest tudíž nucena při jízdě směrem po vodě proplouti v oblasti vlastního města Prahy dvěma zdýmadly a sledovati veliký zákrut řeky, kterým Vltava ze 3 stran ovlažuje pohoří korunované Hradčanami a letenskou strání...

V další trati vjíždí parník do levobřežného kanálu zdýmadla u Tróje č. I., kdež podél nádherného parku „Stromovka“ se loučí s oblastí Prahy, aby vjel ihned pod komorami trojskými do skalnatého údolí Vltavského….Úbočí těchto skal dalo vznik četným půvabným zákoutím, plným ovocného stromoví, která jsou oblíbenými výletními místy nedělními Pražanů... Poblíže města Kralup, důležitého jako sídlo čilého průmyslu, jako křižovatka drah i jako slibné překladiště u vody, mění se ráz krajiny pozvolna v nížinu... Zejména v Nelahozevsi, na níž vládne krásný leč nedokončený zámek ze 16. století, jest tato změna dosavadního rázu krajiny nápadnou... U zdýmadla Miřejovického, spojeného s mostem u Veltrus(rozkošný zámek v parku při pravém břehu), pluje již parník mezi břehy nížinnými, skytajícími prvotřídní úrodu v pšenici, řepě, chmelu apod., takže tato krajina, související již s povodím Labe, nazývána „zlatým pruhem země České“. Širý přehled přes tyto úrodné lány umožňuje jízda laterálním průplavem, který u jezu Vraňanského na levém břehu odbočuje od Vltavy, aby v přímém směru přivedl loď ke komorám u Hořína poblíže Mělníka. Zejména nás zaujme panorama na západ, v jehož středu po prvé spatříme památný vrch Říp... Poblíže monumentálních komor hořínských a dále pod nimi v dolním kanále zdraví nás v ose téhož ostrý hrot mělnické věže, která na pravém břehu Labe ovládá širý kraj... Mimo vinařství kvete v Mělníce průmysl košíkářský, cukrovarský, ovocnářský, podpořený odbornými školami a hlavně ovšem zemědělstvím. Labské překladiště a stavba rozsáhlého přístavu k němu přiléhajícího zaručují Mělníku stálý rozvoj po všech těchto stránkách. Městem prochází železnice, která odtud směrem na západ stále sleduje labský tok až na hranici.

Parník Praha míří plavebním kanálem k Mělníku - 1939 (sbírka: autor)
Parník pod mělnickými vinicemi - 1926 (sbírka: autor)
Parník Modřany míjí přístav v Mělníku - 1931 (sbírka: autor)
Mělnický přístav – v pozadí Říp - po roce 1938 (sbírka: autor)

Obdobně sledují pravý břeh labský viničné stráně, kdež tvoří drobné vinice vesničanů pozadí scény proplavování labských člunů zdymadlem č. VI. U Štětí. Jimi jest omezena Středolabská kotlina na severovýchod stále ovládána dříve již zmíněným vrchem Řípem a počínaje osadou Liběchovem, oblíbeným to letním sídlem měšťáků pro její rozkošnou polohu i výstavnost, vytvořena jest jimi i jazyková hranice mezi Čechy a Němci. Stráně tyto vytvořily pro řeku velkou zátočinu, při jejímž vrcholu leží město Roudnice. Krásný zámek v české renaissanci, patřící starobylé dříve šlechtické rodině Lobkowiczů vévodí pyšně městu... Město samo má četný průmysl (cukr, oleje, korek, slévárna, hospodářské stroje), odborné školy, peněžní ústavy etc., rozvíjejíc se jednak do zázemí, jednak podél pobřeží, kdež právě započato se stavbou rozšířeného překladiště podél státní dráhy. Nový most jest postaven v profilu středověkého mostu z r. 1330, jehož zbytky lze na levém břehu ještě nalézti a slouží zároveň ve svých pilířích za opěry pohyblivého jezu.

Parník Mělník míjí vinice u Liběchova – před rokem 1918 (sbírka: autor)
Most v Roudnici krátce po dohotovení (sbírka: autor)
Parník u roudnických zdymadel – cca 1920 (sbírka: autor)

Zdýmadlo samo leží mezi půvabným ostrovem a levým břehem. Při vyústění jeho spodního kanálu do řeky obrací se tok Labe – dosud k jihovýchodu směřující – přímo na sever mezi plochými břehy, skýtajícími hojnou úrodu jak obílí, tak v chutné zelenině. Kraj tento jest zemědělskou zásobárnou krajů dolnolabských od Litoměřic počínaje, sevřených kopci českého Středohoří, na obzoru k západu se rýsujících. Zejména z labské trati poblíže zdýmadla u Kopist jest celé panorama českého Středohoří s hlavním vrchem Milešovkou v pozadí krásně viditelno a skýtá k večeru, kde na zlatém horizontu se ostře rýsují tmavomodré siluety jednotlivých vrchů nezapomenutelný dojem.

Parník Pillnitz v Litoměřicích (sbírka: autor)
Litoměřický přístav (sbírka: autor)

Poblíže Litoměřic shledáváme se opětně se stráněmi, které se počínají stále více vlniti, tvoříce tak prvé výběžky pohoří, na nějž narazí Labe při úpatí vrchu Lovoše, donuceno tak obrátiti svůj dosud k západu směřující tok přímo na sever do soutěsky žernosecké.

Zvlněná tato krajina ovládána jest jednak městem Litoměřicemi na pravém břehu a Lovosicemi na břehu levém. Litoměřice vynikají od pradávna jako kulturní ústředí úřadů a škol. Jsou residencí biskupa se seminářem, korunovanou domem sv. Štěpána. Četné další chrámy, krásné náměstí se starou radnicí z roku 1206, která se nyní restauruje, dále kališní důmz r. 1584 jsou vesměs vzácné stavitelské památky... Most spojující Litoměřice s pevností Terezín na levém břehu, pochází z roku 1911. Přímo nad mostem se vlevo vlévá do Labe řeka Ohře, jediný to větší přítok. Od překladiště u řeky vyjíždějí parníky česko-saské paroplavby, plující většinou přímo až do Drážďan, kdežto trať Pražské paroplavební společnosti, jejíž parníky se na Mělníce střídají, zde končí.

Přestoupivše tudíž na velký komfortní parník saských barev, podplujeme železniční most a v brzku dostihneme města Lovosic, v zeleni silně skrytého, které zejména v poslední době rychle průmyslově vzkvétá. Továrny na konservy, čokoládu, stavební hmoty, chemikálie, oleje, knoflíky atd. jsou jeho životní tepnou. Jeho překladiště podél dolního kanálu zdýmadla jest důležitější než obdobné překladiště v Litoměřicích.

Nákladní parník na Labi pod Lovošem (sbírka: autor)
Oblouk Labe u Lovosic (sbírka: autor)
Letní plovárna na Labi u Velkých Žernosek s parníkem Roudnice n. L. (sbírka: autor)

Za Lovosicemi změní se dosavadní ráz krajiny téměř okamžikem. U Žernosek, kdež končí i vápencové stráně s vinohrady, vjíždíme pod Trojkřížovou horou vpravo soutěskou téměř 2 km délky zvanou „porta bohemica“ do hornaté krajiny, jejíž hroty jsou čedičové tufy vulkanického původu... Poblíže rozkošného letního sídla Zálezly zřejmy jsou na levých svazích i terasy diluvia. Jest tudíž české Středohoří geologicky velmi různorodé a pro odborníka velmi zajímavé. Střídáním přerůzných těchto formací vytvořen tu krajinářsky i klimaticky nad jiné půvabný koutek světa. Zdaliž např. kotlina ústecká, ovládaná krásnou ruinou Střekova, nesnese přirovnání s kteroukoliv vyhlášenou partií na Rýně? ... Dnes doznává trať Střekovských proudů pod tímto hradem ovšem zásadní změny, ježto se zde buduje poslední labské zdýmadlo, které v den 75 letých narozenin prvního presidenta ČSR (7./III. 1925) nazváno zdymadlem Masarykovým. Monumentální toto dílo bude zajisté jen dalším zvýšením krásy tohoto zemského ráje...

Labe u Libochovan - 1930 (sbírka: autor)
Železnice, Labe a zase železnice - u Dolních Zálezel - 1940 (sbírka: autor)
Labe pod Střekovem v roce 1900 (sbírka: autor)
Saský parník pod Střekovem cca 1920 (sbírka: autor)
Saský parník Diesbar pod Střekovem – ještě bez zdymadel (sbírka: autor)
Několik obrázků ze stavby zdymadel pod Střekovem – zde se Saským parníkem... (sbírka: autor)
... a pohled na stavbu shora... (sbírka: autor)
... a opět pohled od vody... (sbírka: autor)
... a ještě jednou pohled na téměř dokončenou stavbu shora... (sbírka: autor)

Město Ústí jest hospodářským, dopravním a kulturním střediskem tohoto kraje. Svými 40.000 obyvateli – z nichž as 1/5 Čechů – jest také největším městem na Labi, zalidňujíc svými přilehlými obcemi pobřeží řeky na délku několika km. Hospodářsky vyniká Ústí svým obrovitým průmyslem (chemie, cukr, sklo, mýdlo, margarin, ovoce, konservy, zpracování potravin, barviva, kotle, stroje a pod.) i příslušnými peněžními a obchodními domy zvučných jmen. Rovněž průmysl loďařský zasluhuje zmínky. Dopravně jest město neméně důležito jeko železniční uzel s tratěmi sem se sbíhajícími z celého hnědouhelného revíru severních Čech, které svými vlečkami na labském pobřeží umožňují přímý překlad z vagonů do lodí... Kulturně jest pak Ústí význačno jako středisko četných úřadů a škol...

Čilý provoz přístavu v Ústí nad Labem pod Větruší a nádraží Rakouské severozápadní dráhy Střekov obklopené ovocnými sady jsou zachyceny na pohlednici odeslané v roce 1906 (sbírka: autor)
Přístav v Ústí nad Labem pod Větruší kolem roku 1920 (sbírka: autor)
Přístav v Ústí nad Labem v roce 1900 (sbírka: autor)
Přístav v Ústí nad Labem s nádražím státní dráhy kolem roku 1900 (sbírka: autor)
Nákladní přístav v Ústí nad Labem kolem v roce 1900 s uhelnými vlaky společnosti Ústecko-teplické dráhy (sbírka: autor)
Přístav v Ústí nad Labem kolem roku 1920 (sbírka: autor)

Průmysl dolnolabský táhne se podél řeky i dále až k Děčínu, čímž vznikají četné průmyslové obce, střídající se s mnohým idylickým zákoutím zejména na pravém břehu. Buďtež zde alespoň vytčena jména hlavních osad, jimiž jsou na levém břehu: Neštěnice (rafinerie cukru), Neštědice a Povrly (celulosa, loděnice), Roztoky, Dubkovice (barvy, juta, loděnice). Na pravém břehu pak Svádov a Velké Březno.

Pozdrav z paluby parníku Sasko-české paroplavební společnosti z roku 1899 představuje parník Austria, děčínský přístav s vlečkou České severní dráhy, řetězový most císařovny Alžběty a zámek (sbírka: autor)
Snímek z vlečky České severní dráhy s parníkem Hohenzollern, řetězovým moste císařovny Alžběty a výletní restaurací na Pastýřské stěně (sbírka: autor)
Kolorovaná pohlednice zachycuje plavidla u děčínského břehu s pohledem na břeh podmokelský s dominantou řetězového mostu a Pastýřské stěny (sbírka: autor)
Železniční most České severní dráhy (sbírka: autor)
Další typický záběr z Děčína – tentokrát z Pastýřské stěny (sbírka: autor)
Dva řetězové parníky pod Pastýřskou stěnou – pohled byl odeslán v roce 1941 (sbírka: autor)
Další pohled z Pastýřské stěny na Labe a čilý provoz (sbírka: autor)

Pod Nebočady na témže břehu se hory rozvírají v kotlinu děčínskou, osídlenou osadami Rozběleny, Podmokly a Děčínem spojenými navzájem řetězovým mostem z r. 1855. Podél Rozbělen na levém břehu leží ochranný přístav a k řece přilehlé překladiště. Sousedící Podmokly jsou bohaty průmyslem (bavlna, knoflíky, laky, nábytek, čokoláda, majolika) a značí konečnou celní stanici dráhy po levém břehu.

Na pravém břehu ležící Děčín vyniká jak svojí polohou, tak lodním provozem a to podél města i pod železničním mostem, kdež počíná překladiště „Loubí“, jehož hlavním provozním zbožím jest dříví a obilí. Město samo má řadu cenných kostelů, krásné museum, starobylý most přes říčku Ploučnici z r. 1564 a hlavně mohutný zámek, datující své počátky z r. 993, v němž jest však jedině pozoruhodna velká knihovna a sbírka zbraní.

Pohled z přístavu Rakouské severozápadní dráhy v Loubí na železniční most téže společnosti a nákladní parník (sbírka: autor)
Ještě jednou přístav v Loubí – tentokrát přímo z paluby řetězového parníku (sbírka: autor)
Přístav v Loubí a nádraží v Prostředním Žlebu z ptačí perspektivy (sbírka: autor)

Dosavadní geologické útvary labského údolí mění se pod Děčínem ve formace útvaru křídového... Turisticky jest zde proslaveno úskalí na pravém břehu Labe u Hřenska, kdež t.zv. Edmundova soutěska a Převyšovská skála leží poblíže zemské hranice.

Na levém břehu Labe leží hraniční bod mezi ČSR a Německou říší pod osadou Dolní Grunt, kdežto na pravém břehu jest hranice u obce Šmilka, takže Labe tvoří v proudnici hranici na délku něco přes 3 km. Zde jest nám tudíž popis čs. Labe skončiti.

Labe u Dolního Gruntu (dnes Žlebu) s pískovcovými skalami, kostelíkem a tratí dráhy Pražsko – drážďanské (sbírka: autor)
Nádražím v saské Schöně z českého Hřenska - zemská hranice zde vede středem vodního toku (sbírka: autor)
Hřensko spojuje s nádražím v Schöně přívoz – zde ve 30. letech minulého století (sbírka: autor)
Pohled ze saského břehu ve Schöně na Hřensko s nákladním parníkem a ústím řeky Kamenice do Labe. Pohlednice byla odeslána v roce 1912 (sbírka: autor)
Pohled ze skal nad Schönou na trať Pražsko-drážďanské dráhy, parník a vory na Labi a Hřensko na českém břehu (sbírka: autor)
Parník Karlsbad ve Hřensku (sbírka: autor)
Parník na Labi ve Schmilce – kol. roku 1940 (sbírka: autor)

Labe ale pokračuje dál mezi pískovci Saského Švýcarska. Míjí osadu Krippen a blíží se k Bad Schandau se zajímavou příhradovou konstrukcí výtahu a železničním mostem. Z tohoto lázeňského městečka můžeme pokračovat tramvají údolím Křinice do skal. Dalšímu toku se Labe se postavila do cesty stolová hora Lilienstein. Tu řeka obtéká mohutným, obloukem, aby po levé straně minula městečko Königstein se stejnojmennou pevností. Následuje Kurort Rathen, skalní most Bastei a Stadt Wehlen. Pirna se zámkem Sonnenstein patří k větším městům. Kolem zámku Pillnitz se blížíme k Loschwitz s mostem „Modrý zázrak“ z roku 1893 a dvěma lanovkami (pozemní na Weisser Hirsch a nejstarší visutou lanovou dráhou (Schwebebahn) z roku 1901 na Oberloschwitz). Míjíme další zámky a již se k nám přibližují věže Drážďan. Naši pouť končí parník v přístavu pod drážďanskými terasami, když před tím podjel Carolabrücke. Z hlavního drážďanského přístavu můžeme dalším parníkem pokračovat do Míšně.

Parník míjí osadu Krippen (sbírka: autor)
Parník a město Bad Schandau – za věží kostela vykukuje technická lahůdka – výtah k osadě Ostrau (sbírka: autor)
Pohled na Labe v pozadí s Bad Schandau ze stolové hory Lilienstain – kolem roku 1940 (sbírka: autor)
Stolová hora Lilienstein, parník a vory jsou námětem kolorované pohlednice z roku 1910 (sbírka: autor)
Městečko Königstein se stejnojmennou pevností - 1910 (sbírka: autor)
Romantický pohled ze skal u Rathenu na Labe - 1940 (sbírka: autor)
Parník Aussig pod skalami Bastai - 1910 (sbírka: autor)
Pohled z vyhlídky Bastai směrem k městečku Wehlen - 1940 (sbírka: autor)
Stadt Wehlen kolem roku 1910 (sbírka: autor)
Lanovka a most Modrý zázrak v Loschwitz - 1910 (sbírka: autor)
Přístav v Drážďanech mezi lety 1900 - 1940 (sbírka: autor)
Přístav v Drážďanech mezi lety 1900 - 1940 (sbírka: autor)
Přístav v Drážďanech mezi lety 1900 - 1940 (sbírka: autor)
Přístav v Drážďanech mezi lety 1900 - 1940 (sbírka: autor)
Přístav v Drážďanech mezi lety 1900 - 1940 (sbírka: autor)
Přístav v Drážďanech mezi lety 1900 - 1940 (sbírka: autor)
Vydavatelství dopravní literatury Litoměřice Ing. Luděk Čada, 1999 - , webdesign © Jan Čada